VOJTĚCH BURIAN

11.4.1926 - 1.6.2019

Burian

„Sportovat jsem začal jako student za války na učitelském ústavu. V té době nebyla televize, video, počítače, bylo zakázáno shromažďování a také jiné zábavy. Proto jsem se ve volném čase bavil hlavně sportem. Hrál jsem závodně v nižších třídách na Vyškovsku a Jesenicku kopanou, odbíjenou, stolní tenis a v zimě hokej. Rád jsem také lyžoval.“ „V roce 1954 jsem přešel z pohraničí do Přerova. V té době vznikl společný hokejový klub Meopta – Strojírny, za který hráli vynikající hokejisté jako byli Rédl, Pavlíček, Maleček, Zemánek a další. S nimi jsem rád hrál a byl jsem dobrým střelcem. Moje místo bylo na pravém křídle. Kluziště bylo tenkrát na házenkářském hřišti za sokolovnou. Sami hráči jsme si stříkali a upravovali led. Zimy byly špatné a zápasů tak bylo málo. Trénovat se jezdilo jednou týdně do Prostějova nebo do Olomouce. Občas jsme také trénovali na Bečvě nebo na Laguně.

Po dvou letech se strojírny osamostatnily a hrály krajskou soutěž.“ „Jako učitel tělocviku jsem se snažil, aby tento předmět byl ve škole na předním místě. Žáci se zúčastňovali všech soutěží a patřili k těm lepším v okrese. Tehdy jsem sám kupoval potřebný sportovní materiál a dokonce se mi podařilo získat větší množství peněz. Nechal jsem proto přestavět školní hřiště s asfaltovýmpovrchem pro odbíjenou, košíkovou a házenou. Nějaké peníze ještě zbyly, tak se nakoupil školní nábytek a hokejová výstroj.

V roce 1971 byl otevřen v Přerově nový zimní stadion a o rok později byla vytvořena spádová třída. Bylo mi tenkrát uloženo vyhledat ve spolupráci s komisí mládeže při TJ Meochema talentované žáky ze všech základních škol v Přerově a blízkém okolí a vytvořit spádovou třídu, a v dalších letech v tom pokračovat. Zkušenosti jsem sbíral na stejných školách v Brně a ve Vítkovicích.“ „Za celou dobu své kariéry jsem pracoval s řadou hráčů, kteří se uplatnili ve vyšších hokejových soutěžích. Byli to například Venkrbec, Václavíček, Ryšánek, Kaděra, Plášek st., Vojtek a další.

Vedení školy však nemělo pro hokej velké pochopení, a tak se trénovalo po škole a někdy i s obtížemi. Rád vzpomínám na spolupracovníky Garstku a Koldu, Josefa Málka staršího, Gereše a další.“

Burian 2

„Moje hokejová kariéra přinesla i některé kuriózní zážitky. Například při přátelském utkání v Brodku u Přerova mě soupeř přehodil faulem přes mantinel až do sněhu pod nohy smějících se diváků. Zajímavé byly i tréninky. Chodili jsme na Bečvu nebo na Lagunu. Led býval někdy tenký a při jednom z tréninků jsem viděl kolegu, pod který se led probořil. Za ním hned následovali další a po chvíli jsem se i já poroučel ke dnu. Potom jsme celí mokří došli ke mně domů a slivovice všechno vylepšila.“

„Hokej je krásná hra. V této době jsem měl pro jeho provozování velmi dobré podmínky. Talentu má každý z nás zhruba dvacet procent. O zbylých osmdesát musíte na sobě neustále pracovat kvalitním tréninkem.

Burian 3
Burian 4

Nadační fond podporují

Nadační fond Vojtěch Buriana 2018 © Všechna práva vyhrazena.

Vytvořilo